Včelí pastva
Prosinec, měsíc, který si nostalgicky spojujeme s Ladovými obrázky plnými sněhu a poklidu. Včely tráví čas v zimním chomáči a včelař s blížícím koncem roku může rekapitulovat. Jaký byl ten letošní? Jak se dařilo jeho včelám, kolik medu „přinesly“? Udělal vše správně? Pomohl jim překonat obtížná období? Proč včely stále více podléhají nemocem nebo mizí z úlů? Příčin může být jistě spousta a jednou z nich je i ta, že se česká krajina postupně stává jednotvárnou. Začínají v ní chybět květnaté louky, pestré stráně nebo bohaté remízky, které by včely zásobovaly různorodou nabídku pylu po celé období a doplňovaly tak mnohdy převládající lány řepky.
Když plánujete svoje včelaření na příští rok, zamyslete se i nad tím, jestli mají vaše včely pestrou nabídku pylu po celý rok. Nechybí jim právě i předjaří, kdy velká spotřeba pro rozvíjející se včelstvo nebo i v podletí, kdy dostatek kvalitního pylu zajistí kvalitní zimní generaci? Zkuste zmapovat svoje okolí a pokuste se řešit případné problémy. Jak? Spolupracujte se zemědělci nebo ovocnáři, získejte pro myšlenku bohaté včelí pastvy i ekology, myslivce, krajináře nebo sousedy. A na závěr pár obrázků. I když v tomto období samozřejmě nic nekvete, jde o připomínku propojení krásy a užitečnosti. Krásy a užitečnosti květů i krásy a užitečnosti našich včel.
Včelstvo:
Je po chladném podzimu zpravidla již bez plodu a sevřené v zimním chomáči přečkává bez potíží i silné mrazy.
Včelař:
Kontroluje zabezpečení úlů proti vniknutí škůdců, zajistí klidné zazimování a stálý přívod čerstvého vzduchu. Sobě potom dopřeje odpočinek, může bilancovat i plánovat novou sezónu a nezapomene na sebevzdělávání.
